S dávkou sentimentu i s dávkou pokory listuji v peněžním deníku od roku 1991, kdy naší Nadaci přicházely první darované částky. Vidím za nimi jednotlivce, obce, organizace tak, jak jsme se s nimi scházeli, hovořili, korespondovali. Až do roku 1998 přicházely ve prospěch Nadace, od roku 1999 ve prospěch Občanského sdružení. Objevovaly se drobné částky při různých kulturních akcích, při prodeji výrobků našich členek před vánočními koncerty v Alfě v devadesátých letech. Scházela se doslova korunka ke korunce. Vybrané vstupné 500 Kč při návštěvě profesora Matějčka jsme obratem předali vesničce SOS. Nezapomenu na úžas, kdy mi volala sekretářka ředitele ETI, abych přišla podepsat smlouvu na dar jednoho milionu korun na podporu postižených a nemocných občanů. Krásným zážitkem byl předvánoční večer pro Volyňské Čechy, kteří se přistěhovali do Rovné, Oloví a Vřesové. Měli jsme pro ně soustředěno velké množství šatstva, potřeb pro domácnost, hraček, knih a trvanlivých potravin. Vypravili jsme pro ně autobusy. Program zajistil rodák Jan Ježek s paní Břínkovou. Byl to nezapomenutelný večer s nádhernou atmosférou.

Několikrát jsme z Nadace přispěli Azylovému domu a zakoupili jsme televizi pro oddělení onkologie. Sokolíku jsme přispěli částkou 1,077.796 Kč jak na přestavbu, tak na vybavení objektu. A více jak 80 tis. Kč jsme převedli pro založení Občanského sdružení Chráněné bydlení v roce 1999. Tím byla ukončena činnost Nadace Bratrství a služba, kterou s námi kormidlovala nezapomenutelná paní doktorka Cerhová, členka městské rady. Spolu s ní jsme ještě vymýšleli budoucí Chráněné bydlení, ale krátce na to nás již opustila, aby poskytla své služby rodině v Plzni.

Vážíme si každé spolupráce, jen bychom byli rádi, kdyby i naši klienti uměli jít jednou životem spokojeně, bez zbytečných potíží. Po stránce lidských vztahů neměli téměř od narození na růžích ustláno, v různých zařízeních často nelehko uplatňovali svoje „já“. Každý chce na sebe nějak upozornit. Po hmotné stránce jim příliš nechybělo, o nic nemuseli prosit – postel, šatstvo, stravu – nepoznali cenu peněz, nenaučili se s nimi hospodařit. U nás už je to jiné, mají za sebe více zodpovědnosti, a jak unesou svobodu a zodpovědnost ti, co odejdou, to už bude záležet na nich. Je naší snahou, povinností, přiblížit jim co nejvíce funkci dobrých lidských vztahů a také to, aby byli novému životu vděční a uměli si ho vážit.

Vděčíme řadě podniků a jednotlivcům za podporu větší i drobnou… Vážíme si každého příspěvku, pomoci a zájmu.

Milada Bučková

zakladatelka